Náš tým

Barbora Křivohlavá

Pocházím z učitelské rodiny, tak jsem od malička přemýšlela o pomáhající profesi. Po studiu na střední zdravotnické škole jsem pokračovala ve studiu speciální pedagogiky. K první pracovní příležitosti ve škole jsem se dostala až po mateřské dovolené. Začala jsem učit v „dyslektické třídě“. Poté jsem působila jako elementaristka a protože jsem tíhla stále k menším dětem, začala jsem učit v přípravné třídě. Přípravná třída je mezistupeň mezi školou a školkou. A na konec jsem postoupila ještě o stupeň níž, do mateřské školy, kde mohu uplatnit všechny své předchozí zkušenosti.

Na práci s dětmi mě nejvíce těší její rozmanitost, každý den je jiný. Naplánuji si nějakou činnost nebo téma a během jednoho okamžiku se s dětmi dostaneme úplně někam jinam. Také mě baví, když můžu být v pohybu, stále něco vymýšlet a tvořit. Jsem ráda, když se můžu dívat na děti, které jsou tak ponořeny do hry nebo činnosti, že si ani nevšimnou, že pro ně rodiče přišli. Proto mě zcela oslovila pedagogika France Ketta, kdy se zaměřujeme na vztahy, na to být ve vztahu aktivní a můžu podporovat děti při jejich objevování okolního světa.

Kdybych to měla shrnout do jediné věty, použila bych citát Francoise Rebela: Dítě není nádoba, která touží být naplněna, ale plamen, který se touží rozhořet.“

Vzpomínám si, že když jsem byla malá, měla jsem spoustu volnosti. Asi největší trest pro mě byl, když jsem nesměla ven. Většinu času jsem trávila venku s dětmi, stavěli jsme si domečky, hráli na schovávanou a hledali poklad.

A tato touha být venku, v přírodě mě nepustila dodnes. Pokud mám čas, trávím ho venku, na kole, při procházkách se psem. Ráda objevuji nová místa, kde jsem ještě nebyla.

Aneta Novotná

Jak jsem se dostala k práci v MŠ?
Moje směřování do mateřské školy začalo při prvních praxích na střední škole. Zkusila jsem různá zařízení, ale mateřská škola mi přirostla k srdci nejvíce. Moje další kroky proto směřovaly do Svatého Jána pod Skalou na Vyšší odbornou školu pedagogickou, kde jsem vystudovala obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Pracovat v církevní mateřské školce pro mne bylo splněné přání, jelikož jsem zde v předešlých letech absolvovala praxi a školku jsem si velmi oblíbila.

O co se zajímám?
Ve volném čase ráda tvořím, čtu a chodím po horách.

Co mě baví na práci s dětmi?
Ráda trávím čas v přítomností dětí. Mám ráda momenty, kdy díky nim můžu poznat jedinečnost něčeho, co mi už mi dávno zevšednilo.

Jaká je moje vzpomínka z dětství?
Vzpomínám na čas u babičky. Byla jsem nejmladší z pěti vnoučat a vždycky jsem se snažila stíhat tempo ostatních. Občas to znamenalo, že jsem skončila jako indiánský zajatec přivázaný u stromu, ale to mi nevadilo. Byla jsem šťastná, že mě berou mezi sebe.

Patricie Koubská

Děti jsem měla ráda odjakživa. Snad to bylo tím, že jsem byla nejstarší vnouče a u prarodičů, kde jsem strávila nejvíc času, také ta, která ty mladší měla často na starost. Moje dětství to je hlavně parta dětí, dvorek, pole, rybník, stoh slámy… Takže i přesto, že jsem nejprve vystudovala výtvarnou školu a vždycky toužila být „malířkou dětských knížek“, jsem stále hledala cestu, kde a jak se vedle toho potkávat s dětmi. Nejprve jsem tedy vedla výtvarné kroužky, pak jsem začala učit v mateřské škole, kam jsem se měla vrátit i po mateřské dovolené, ale nakonec jsem pár let strávila u dospívajících dětí na střední škole s nejrůznějšími zdravotními i sociálními handicapy a díky této zkušenosti jsem poznala, jaký dar je bezproblémové a radostné dětství. Tato zkušenost mě dovedla ke studiu speciální pedagogiky, v níž jsem se ale stejně zaměřila na raný věk, který je mi nejbližší a celé to vše mě utvrdilo mě v přesvědčení, že to nejlepší, co mohu udělat, je prostě bavit děti. Být jim přítelem, který nejen vytváří legraci, ale je jim i průvodcem a dodává jim naději a odvahu být dobrým člověkem. S tím souvisí i to, co mě baví: nejprve tedy obecně tvorba (takže výtvarné umění, knížky, ale i divadlo, dramatizace), příroda (čili zahrada, pak také zvířata všeho druhu) a protože potřebuji, aby to vše dávalo smysl, pak duchovní život a doprovázení druhých. Bez životního zacílení a pravidel si to nějak nedovedu představit. Často myslím na skřítky ze Třech veteránů a jejich údernou otázku: „Dary jsme vám, kamarádíčkové dali a pročpak jsme vám dali? Inu proto, abychom z vás měli radost… a copak vy jste s těmi dary udělali? Kolika lidem jste pomohli? A kolik dětí jste pobavili?“ Takže tímto směrem tak nějak pokračuji dále ?

Věra Pečenková

Jak jsem se dostala k práci v mateřské škole?
Po střední pedagogické škole v Čáslavi jsem vystudovala bakalářský obor: Učitelství pro mateřské školy v Hradci Králové. Poté jsem vycestovala do Anglie na nějakou tu zkušenou 🙂 Starala jsem se o děti jako au-pair, studovala anglický jazyk a cestovala. Po dvou a půl letech jsem se vrátila zpět a rovnou nastoupila do naší školky, kde jsem doteď.

O co se zajímám?
Ráda zpívám a hraju na klavír v naší rodinné křesťanské kapele, se kterou hrajeme na nedělních bohoslužbách. Od toho se odvíjejí i další aktivity, které jsou spojené právě s naším sborem (Církev bratrská). Ráda koukám na seriály, hlavně na The Big bang theory a Friends 🙂

Co mě baví na práci s dětmi?
Na dětech v předškolním věku je každodenně vidět jejich zápal pro život, radost z obyčejných věcí, láska k druhým, upřímnost a krásná naivita. A mě moc baví být s nimi a pozorovat, jak z nich rostou skvělé osobnosti.

Jaká je moje vzpomínka z dětství?
Vzpomínám si, jak jsme byli s rodiči lyžovat na běžkách a musela jsem jako malá sjet prudší cestu, po které zrovna šla větší skupina lidí. Nějak se mi to rozjelo a jen jsem slyšela taťku, jak na mě seshora volá, ať si kdyžtak „kecnu na zadek“ 🙂 dopadlo to dobře!

Pavla Pírková

Jak jsem se dostala k práci v mateřské škole?
Má cesta byla trochu klikatá, pracovně i studijně, ale společným jmenovatelem všech aktivit byl a je můj zájem o člověka, potažmo děti.  Při studiu antropologie na přírodovědecké fakultě jsem se věnovala růstu a vývoji dětí. Pracovala jsem jako instruktorka plavání kojenců a batolat, lektorka cvičení rodičů s dětmi, hlídací teta v mnoha rodinných centrech nebo průvodkyně v lesní školce.  V roce 2018 jsem zakotvila v naší mateřské školce. Došlo i na můj návrat do školních lavic, takže nyní zde pracuji jako právoplatná učitelka předškolní pedagogiky.

O co se zajímám?
Těší mne výlety pěšky, na kole občas i na bruslích, moc ráda tancuji.  Jsem knihomolka a vášnivá hráčka společenských her.

Co mě baví na práci s dětmi?
Děti samotné ?. Jejich bezprostřednost, bytí v přítomnosti, ale i jejich každodenní vývoj.

Jaká je moje vzpomínka z dětství?
Báječná houpačka na zahradě u babičky a stavebnice Lego.